David Lauda
Já a To...třetí týden deníku podělanýho života pětatřicátníka v nesnázích...
Třetí týden deníčku podělanýho života jednoho českého pětatřicátníka v nesnázích...díky za přečtení všech tří částí, čtvrtá bude brzy...
David Lauda
Já a to
Druhý týden deníku obyčejného chlápka s neobyčejným životním příběhem...pokračování zase za ,,deníkovej tejden".
David Lauda
Já a To...
Deníček pětatřícátníka, který se snaží napravit vlastní život, který ho nešetřil a nadělil mu do života pěkný svinstva. Dávkovat budu po týdnu(deníčku).
David Lauda
Lidovka
Pásli Ovčáčka na pražském hrádečku pásli Ovčáčka uprostřed Lán, Já na něj pojď sem Jiříku Jirka zas, dej mi chvilinku, musím na Twitteru srát celou zemičku musím na Twitteru zas všechny srát
David Lauda
O kolečko víc
Seděl na baru ve skvěle padnoucím obleku z té nejdražší a nejluxusnější látky na světě. Obleky i všechno ostatní, včetně spoďárů, si nechával šít na míru u dvaadevadesátiletého krejčího
David Lauda
Pátek je svátek
A kdo v pátek půjde na hrad ten se co? Nevolí Místečka se uvolnili pro koho? Pro voly Jirka s Miloškem nám nikdy co? Nelhali
David Lauda
Podzimní
Na zahradě máme dýni podobá se mojí tchýni, barva mrkve, tvar kulatý pomozte mi všichni svatí Ústa nožem vyřezány strach jde z naší panimámy
David Lauda
Soušl netvorks
Všichni maj iPhone novej bílej a nerozbytnej, hlavně ať všichni vidí že na to mám Appky a soušl networks rodiče jsou zase švorc, koho to zajímá ať makají dál
David Lauda
Pokéééémon
Hází zas svůj pokébal kluk co ještě nejebal, honí honí pokémona dál, než vyhoní mu ona Pikachu či Snorlaxe kluk je stále bez praxe, chytá tam a chytá tady místo aby chytal vnady.
David Lauda
Řidič autobusu
Se svým otcem jsem žil v malém bytě na kraji města. Matka zemřela už před lety, sourozence žádné nemám a mně manželka nechala kvůli tomu, že jsem podle ní závislý na sázení. Přitom prosázím maximálně tisícovku týdně, c
David Lauda
Jak se stal Honza šamanem v Africe
V jedné malé vesnici uprostřed Moravy, žil v jednom z domů, se svou maminkou, mladý, statný mládenec, Honza. V domě i okolo něj, měl Honza dost práce a ve volných chvílích přemýšlel o tom, jak to asi vypadá ve světě, jaké jsou tam holky, jaké jídlo, jací lidé a příroda. Jednoho letního dne ráno, přišel za mámou s tím, že by chtěl vyrazit do světa, snad najít nějakou nevěstu, přátele či bohatství. Maminka, ikdyž věděla že jí syn bude moc a moc chybět, splnila mu co mu na očích viděla a souhlasila. Napekla pekáč tvarohových buchet, které Honza miloval, taky jeden pecen kmínového chleba, Honza si zabalil pár svých věcí do batohu, rozloučil se s maminkou a vydal se na cestu.
David Lauda
Starý loupežník
Před mnoha a mnoha lety, když ještě ani vaši dědečkové a babičky nebyly na světě, se děly mnohé věci, kterým se teď jen těžko věří. Tam kde teď stojí obchodní domy, banky nebo fitcentra, tam se v dobách minulých proháněli čerti na svých kozách, obři se jen tak povalovali když zrovna neměli nic na práci a babky kořenářky a dědci kořenáři prodávali své bylinky. Všude kolem byly krásné, čisté, voňavé lesy, pár dřevěných domků místních starousedlíků a všichni si pomáhali, protože se dobře znali.
David Lauda
Hlava státu
Pár krátkých rýmů o ,,důstojné" hlavě státu. Nejlepší přítel Putin, vzorem pro naši zemi Čína, vzorem pro naše děti sám velký Miloš, ignorant a alkoholik. Děkuju pěkně.
David Lauda
Řádky o dnešní realitě
Místo odcházení od Václava Havla nebo Smrti krásných srnců Oty Pavla, je teď bestsellerem číslo jedna v Česku, denní slovní průjem v nablýskaném Blesku
David Lauda
O vytahaném tričku
V jednom velikánském, krásném domě se stodvanácti pokoji, soukromým minikinem, krytým bazénem, minigolfovým hřištěm, obklopeným přistávací plochou pro vrtulník, parkovištěm pro třináct aut a rozhlednou uprostřed zahrady plné všebarevných tulipánů a růží, bydlel jeden velice, ale opravdu velice bohatý a slavný pán.
David Lauda
O nešťastné pastelce a splněném přání
Není to tak dávno, co se na jedné malé české vesnici odehrál jeden kouzelný příběh o kterém vám budu vyprávět. Tak hezky od začátku, popořádku. O pastelkách bychom mohli popsat spoustu papírů a s nimi ještě mnohem více. Jsou to sice na první pohled jen obyčejná malá, tenká dřívka s barevnou tuhou uprostřed, zakončená špičatou čepičkou, ale tahle pohádka vás přesvědčí, že tomu tak není. Pastelky jsou totiž mnohem víc, než jen kousky dřeva.
David Lauda
O princezně Jožce a uneseném Honzovi
Stalo se jednou, bůhví kdy, je tomu už tak dávno, že si to nikdo nepamatuje, tedy až na mně, v jedné malé zemičce kousek od moře, kousek od souše, kousek od lesa i od mýtiny, kousek od města i od pouště, kde vládl král za pomoci princezniny a své královské choti. Ale kde přesně to bylo, to už vám taky nikdo nepoví, kromě mně samozřejmě.
David Lauda
Dva plus jedna
Dva plus jedna Seděl na pohovce a ona ležela s hlavou položenou v jeho klíně. Dívali se na film, tak jako téměř každý volný společný večer. Oba byli unaveni a nechtělo se jim ani mluvit, ani se hýbat po dalším horkém letním dni. Jediné na co se zmohli, bylo pár zamilovaných pohledů, které si během sledování filmu vyměnili. Filmy byly jedno z mála témat, na které měl každý z nich trochu jiný názor – on upřednostňoval černobílé komedie, ona spíš rádoby romantické blbůstky doprovázené amatérskými výkony hlavních představitelů.
David Lauda
Čekání...
Celý život na něco čekáme. Až vyrostem, až uděláme první krok a řeknem první slovo, až dospějem, až nás někdo poprvé políbí, až se nám narodí první dítě nebo jenom až posekají trávník před domem, až se uvolní místo k parkování, až zlevní brambory nebo benzin. Mohl bych popsat stovky stran o tom, na co všechno v životě můžeme nebo taky musíme čekat, jenže by to bylo docela k ničemu, stejně bych jen čekal, jestli si to vůbec někdo přečte. Někdo má občas to štěstí, že se dočká, nejen maličkostí ale i zásadních věcí, které mohou ovlivnit jeho další život. Dostane práci o které snil, koupí dům se zahradou nebo Ferrari... Já čekal na jediné. Chtěl jsem aspoň jednou vidět svou matku a snad jí i říct, že jí odpouštím. Je to snad moc, chtít jedinkrát vidět tvář ženy která mi dala život a pokusit se alespoň z jejích očí rozluštit co tehdy cítila, co se jí asi honilo hlavou, když mě zabalila do špinavého, smradlavého ručníku a pár hodin poté, co mě bůhví kde přivedla na svět, položila na studenou zem ostravského Hlavního nádraží.
předchozí | následující |
Počet článků 39 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 354 |