Dva plus jedna

Dva plus jedna   Seděl na pohovce a ona ležela s hlavou položenou v jeho klíně. Dívali se na film, tak jako téměř každý volný společný večer. Oba byli unaveni a nechtělo se jim ani mluvit, ani se hýbat po dalším horkém letním dni. Jediné na co se zmohli, bylo pár zamilovaných pohledů, které si během sledování filmu vyměnili. Filmy byly jedno z mála témat, na které měl každý z nich trochu jiný názor – on upřednostňoval černobílé komedie, ona spíš rádoby romantické blbůstky doprovázené amatérskými výkony hlavních představitelů.  

Dnes to byl ten druhý typ filmu, který běžel v televizi. Když skončil, šla se Veronika osprchovat a Tomáš se k ní po chvíli připojil. Líbali se, dotýkali a hladili po celém těle pod proudem vlažné vody. Tísnili se ve svém malinkém sprchovém koutu, ale nevadilo jim to. Nazí si pak lehli do postele, která byla tak akorát pro jednoho, když se neroztáhla, ale ti dva ji tak nechávali často, protože si tak byli blíž. Po milování plném lásky a neskutečné vášně, která už mnohdy u někoho vyprchá po pár měsících, ale ne u nich. Jen tak leželi vedle sebe, a dívali se jeden druhému do očí než usnuli.
Neměli toho moc, neměli moc peněz, neměli ani moc času, neměli ani moc velký byt, který si pronajali před 5 lety, kdy spolu začali po ročním vztahu bydlet. Ale měli práci a hlavně jeden druhého. Tomáš nebyl typ vysportovaného, opáleného krasavce z reklamy na nanuky, ale měl prý něco v očích, něco co chtěla poznat leckterá dívka nebo žena a Veronika, nádherná, pro něj dokonalá uvnitř i navenek, na něj žárlila, i když neměla jediný důvod.
Další den byl pro ty dva neobyčejný, protože měli výročí, už šesté, a tak Tomáš připravil snídani do postele, a na dřevěný podnos, který zatěžkávaly talíře se šunkovými toasty, nakrájená zelenina a ovoce, a dva šálky kávy, přiložil dva lístky do divadla a poukázku na večerní ochutnávku vín s následnou nocí v penzionu za městem. Políbením probudil Veroniku, po tom co se na ni chvíli díval, jak spí, a očekával radost. Veronika ale na výročí zapomněla, pozvala na ten den svou nevlastní sestru, kterou neviděla přes 10 let, na večeři k nim domů.
Tomáš byl tím sdělením zaskočený a naštvaný což z jeho pohledu na věc bylo pochopitelné nejen proto, že plány na hezky prožité výročí skončily v prachu, ale možná hlavně proto, že Tomáš dosud ani nevěděl, že Veronika nějakou nevlastní sestru má. Nikdy o ní nemluvila. Z pohledu Veroniky to ale bylo jinak, nemyslela si, že dělá něco špatně, když zve sestru po tolika letech na večeři.
Od té chvíle spolu Tomáš a Veronika nemluvili až do odpoledne, kdy Veronika poprosila Tomáše, jestli by zašel do obchodu a nakoupil na chystanou večeři. Tomáš šel, možná i proto, aby se prošel a uklidnil. Když procházel parkem, uviděl dívku křičící o pomoc a běžícího muže s kabelkou patřící zřejmě přepadené mladé ženě. Vydal se za ním, a když mu zkřížil cestu, srazil ho na zem, párkrát udeřil do obličeje a vytrhl mu kabelku z ruky. Zloděj se ale dostal z jeho sevření a utekl.
Tomáš donesl kabelku mladé ženě a nemohl si nevšimnout její krásy. Pozvala ho k sobě, tedy na hotel, kde byla ubytovaná, aby mu aspoň vyčistila kalhoty, zašpiněné při Tomášově hrdinském činu.
Jejich pohledy se několikrát potkaly a ten jeho najednou sjel k jejímu hrudníku, který k tomu vybízel. Byl jako v tranzu, jako by při pohledu na ni zapomněl, že má doma dívku, se kterou plánoval budoucnost, dívku, která mu věří.
Chtíč byl silnější a ti dva se na sebe vrhli jako zvířata. Tomáš, zpocený a udýchaný, si chvíli po tom co provedl, uvědomil, že v několika minutách možná ztratil úplně všechno, co s Veronikou budoval. Oblékl se, u dveří se otočil, podíval se na ni a tiše se jí omluvil s pohledem těkajícím po pokoji a odešel.

Celou cestu přemýšlel o tom co udělal a sám sebe se ptal proč.

Nevěděl jestli to má Veronice říct, omluvit se a doufat v odpuštění nebo nechat tohle odporné tíživé tajemství kousek po kousku ohlodávat jeho nečisté svědomí a den za dnem vstávat z postele s dusivým pocitem viny.

Stál před dveřmi jejich bytu, v ruce tašku s nákupem, v hlavě zmatek, v srdci bolest.

Z kapsy vytáhl mobil a viděl 7 zmeškaných hovorů. Všechny od Veroniky, která se o něj, když se dlouho nevracel, začala strachovat.

Jen se smutně pousmál a zpoza jeho přivřených víček se začaly pomalu spouštět slzy, které dopadaly na špičky jeho bot. Rozhodl se říct Veronice pravdu.

Setřel poslední slzy z tváře a odemknul dveře. Když zavřel a otočil se, naproti němu stála Veronika se zmuchlaným kapesníkem v ruce.

Chvíli se na sebe jen tak, beze slov dívali. Veronika pak řekla ,, Prosím tě promiň mi to“ a udělala pár kroků směrem k Tomášovi, aby se konečně zase schovala v jeho objetí.

Tomáš ji pohladil po vlasech, dal jí pusu na čelo a tiše řekl ,, Miluju tě, víš to?“

Veronika přikývla a vykouzlila svůj nádherný úsměv. Dál se o tom pozdním odpoledni nebavili, Veronika se dokonce ani nezeptala kde byl Tomáš tak dlouho, protože nechtěla zkazit večer a večeři se sestrou, která měla následovat a s jejíž přípravou už měla plné ruce práce, zatímco se Tomáš díval na fotbal.

Večeře byla hotová, Tomáš s Veronikou už seděli u stolu, drželi se za ruce a čekali až se ozve otravný bzučící zvuk zvonku.

,,Musím ti něco říct Veru“ řekl Tomáš, když se odhodlal říct Veronice, co se odpoledne stalo.

Než stačila Veronika odpovědět, ozval se zvonek.

Veronika jen stačila říct ,, Počkej miláčku, řekneš mi to později ano?“, před zrcadlem si rychle upravila vlasy a otevřela dveře. Po dlouhém objetí se svou znovunalezenou sestrou a pár prvních slovech, vešly do kuchyně. Tomáš se postavil a natáhl ruku na pozdrav ,, Tomáš“ ,řekl jen a omluvil se, že si něco zapomněl v autě. Obul si boty, sebral klíče a zmizel za dveřmi bytu.

,,To není možný, do hajzlu, tohle přece není možný“, říkal sám sobě, chodil sem a tam a před očima se mu promítal celý jeho vztah s Veronikou, dnešní odpoledne a nakonec i začátek tohoto večera.

Je to ona, ta ženská se kterou se odpoledne vyspal je Veroničina sestra, která teď sedí v jejich kuchyni.

Ještě chvíli Tomáš zhluboka dýchal a potom už se vrátil domů a začal hrát svou novou roli šťastného chlapa, který sestru své milované přítelkyně vidí poprvé v životě.

,, Ještě jednou se omlouvám, já jsem Tomáš“, řekl a hleděl při tom do očí ženě, se kterou ho pojilo to hnusné tajemství jednoho nesmyslného odpoledne, které se nikdy nemělo odehrát.

,, V pohodě, já jsem na útěky zvyklá, jsem Agáta“ pronesla s úsměvem a v očích měla něco, čeho si předtím zaslepený Tomáš nevšiml, něco, co jí předurčovalo k tomu, být děvkou.

Všichni se posadili a Veronika řekla:,, Jsem ráda že vás tady konečně oba mám, protože vám musím něco důležitýho říct.

Zahleděla se Tomášovi do očí:,,Jsem těhotná miláčku“.

Nastalo ticho, přerušované jen zrychlujícím se tlukotem jejich srdcí. Srdcí tří lidí, kteří se spojili jinak než bylo v plánu. V plánu na život, který můžeme tvořit a sestavovat jak dlouho a jak moc chceme, v plánu, který ale nikdy úplně nevyjde.