Hvězda
size="13pt"Hokej a fotbal. Dvě věci ve kterých jsem měl uspět. Dvě věci, který mi měly jít na výbornou. Dvě věci, o kterých jsem se bavil svým otcem.
size="13pt"Měl jsem plnit svý sny ale během těch patnácti let jsem si uvědomil, že bych vlastně plnil jeho sny. A to se mi nechtělo čím dál víc. Plnit cizí sny, je jako masturbovat přes ponožku. Zážitek není úplně stoprocentní.
size="13pt"Děláte to po těch letech spíš už jen ze zvyku, vlastně už vám ani pořádně netvrdne ale přesto to vždycky nakonec dokončíte, dostanete ze sebe přebytečnou energii a pár kapek.
size="13pt",,Vstávej, jedem na trénink“. Ranní fráze, kterou startoval každý můj den. Následovalo postupné a velmi pomalé rozlepování očních víček. Jako by mi je někdo v noci lehce zakápnul kanagonem. Tak jako to dělávají v Prostřenu. Lehce zakápneme olivovým olejem, něžně zasolíme, upečeme si domácí chlebík a můžeme podávat. Následuje šmejděníčko, šmejdění. V mém případě následovalo zvraceníčko, zvracení.
size="13pt"Vždycky jsem si myslel, že to bylo z toho odpornýho čaje s citronem. Později mi došlo, že v tom byl citron úplně nevinně. Obvinil jsem ho a neměl vůbec žádný důkazy, který by toho žlutýho chudáka usvědčovaly. Zbytečně tak prožil život ovocnýho vyvrhele na okraji společnosti. Nebo spíš za okrajem. A stín pochybnosti kvůli němu padl i na ostatní ovoce.
size="13pt"Kromě banánu a jahod, v jejich nevinu jsem vždycky věřil.Vyrobil bych si transparenty z kartonu a demonstroval za jejich propuštění před Valdickou věznicí, kdyby bylo potřeba.
size="13pt"Na začátku v tom byl ale citron úplně sám. Jako detektiv ze skandinávský detektivky, kterýho křivě obvinili z krádeže lentilek pro svýho těžce nemocnýho syna a on se snaží očistit. Součástí očisty je samozřejmě výplach lihovinami všeho druhu. Křivě obviněný citron by nejspíš utápěl svůj bol a žal v tequille, do níž by vyplakával své kyselé slzy, aktivované svým hořkým osudem. Bylo to jako být 4 roky těhotnej. 4 roky ranních nevolností a špatných nálad. Akorát se mi nezvětšily ňadra.
size="13pt"Hlavním viníkem byl stres. Už jen z budíku v 5:00. Bylo mi 7 a chodil do první třídy. Usínal jsem s vědomím, že musím vyhrát minimálně mistrovství světa. V týhle generaci olympiádu určitě nevyhraju, sám tým táhnout nemůžu a ti co byli aspoň trochu dobrý, dávali už tehdy pomalu přednost florbalu. Nebo Stanley Cup. Stačí se dostat do Ameriky a přisrat se k dobrý partě, která na to má.
size="13pt"Tehdy jsem žral Želvy Ninja ale pokoj jsem měl oblepenej Moravcem, Procházkou, Fleurym, Burem a dalšími.
size="13pt",,Ježiši dělej, oblíkej se, ber si tu tašku a běž k autu“ mohl si otec klidně nahrát na diktafon a pouštět každé ráno po svém půlhodinovém sracím rituálu namísto toho aby se namáhal otevírat ústa.
size="13pt"Ta taškavážila víc než já, což bylo pro mý záda jako bych nosil slůně po celý zoo. 5:45 jsem ze sebe shodilslůněa začal se navlíkat do smradlavýho ribana s hnědým, nevypratelným flekem na prdeli, který tam byl od prvního zápasu s Třincem, kdy na mě otec, i přes celkem dobrej výkon, ,,pedagogicky zapůsobil“ tak kvalitně, že jsem si prcnul do textilu.
size="13pt"Udivovalo mě, jak jsou ostatní kluci nabití energií. V 6 ráno jim svítily oči jako by se z nich v noci stával dětskej gang, vykradli továrnu na hroznovej cukr, do rána ho všechen snědli a zapili energeťákem. Dneska některý z nich potkávám a oči jim pořád svítí. Jen už ne tak nadšením, jako spíš vodkou. Já byl rád, že jsem si nedal suspenzor na prdel a rukavice na nohy. Rodiče měli vstup do šatny zakázán, abychom se naučili samostatnosti a vytvořili si partu, takže jsem většinou chodil na led poslední, brusle úplně volný, neutažený, protože mi nikdo nedrželkřížkyna tkaničkách.
size="13pt"V jedné ruce hokejka, v druhý kyblík s puky. Cestou na led jsem vypadal jako lehká pracovnice na jehlách, čekající na klienta z NDR. Našlapoval jsem opatrně, ale stejně se mi několikrát zvrtnul kotník.
size="13pt"První krok na led a byl jsem na prdeli. Kolem mě černý gumy. Byl jsem zavalenej pukama. Jako by mě chtěli sežrat, spolknout a udělat ze mě jednoho z nich. Možná bych za to byl rád. Seděl jsem na červený čáře, prdel mi přimrzala k čerstvě zrolbovanýmu ledu, tekly mi slzy a chtěl jsem se ledovou plochou prohrabat do postele nebo na dětský festival. Kamkoliv.
David Lauda
Obrazy
Krátká báseň o tom, jak to je.......................................................................
David Lauda
Slunce
Krátká báseň o dlouhé noci v lihu...................................................................
David Lauda
Jednorožec
Když máte mozek v lepším stavu než všichni klienti i pracovníci domova seniorů a potřebujete zmizet, stane se tohle...a není to konec, pokračování příště
David Lauda
Perníková chalupa
...a divadelní představení na besídku speciální základky je hotovo...Perníková chaloupka trochu jinak
David Lauda
Velryba
V Ostravě našli velrybu doplula tady omylem, vymlouvala se na chybu že prý si hrála s mobilem Později se však přiznala že nezná světové strany, hodila kolem pár úsměvů a obrousila hrany
David Lauda
Malý návod pro velké muže
Hledáte tu svou dokonalou? Neexistuje. Ani ona, ani dokonalost. Jedná se pouze o růžovou clonu visící před vašima očima, o starorůžovou deku se srdíčky a růžovými kvítky, zahalující váš mozek.
David Lauda
Ježíšek násilník
Svoboda slova-jeden z pilířů demokratické společnosti. Pokud není zneužita, znásilněna pro projevy porušující zákon, musí být respektována, ať se nám ten či onen výrok nebo komentář pod fotkou, líbí nebo ne.
David Lauda
Člověčí dělení
Lidé se dají rozdělovat do různých škatulí, například podle jejich povahy a podobně.Já si je, po zkušenostech a zážitcích několika posledních měsíců, rozdělil na tzv. přispívače/sběratele a odmítače/bezkontakty/nevnímače.
David Lauda
Slzy, víc než důkazy
Úroveň českého soudnictví a společnosti celkově, klesá čím dál hlouběji, čím dál víc do černé díry. Mám velké pochybnosti o tom, jestli je ještě kam dál klesat. Jsme u dna, hrabeme prsty nohou v písku ale všude kolem je jen tma...
David Lauda
Jednorožec(pokračuje)
Ovčáček se nutně potřeboval zbavit neviditelných pout a zmizet konečně z toho nezamřížovaného lágru, ovládaného esesáky v bílých polokošilích s usměvavým sluníčkem, natisknutým na srdci. Elektrický obojek už mu byl těsný.
David Lauda
Rak
Říkali mi : ˇžij každý den tak, jako by byl tvůj poslední. Říkala to moje máti, říkaly to motivační citáty na facebooku, říkal to houmles, kterému jsem dal dvacku ,,na jídlo“, který ale v rumovém opojení mluvil totálně z cesty.
David Lauda
Jednorožec(další část)
Ovčáček přemýšlel o tom, že půjde i na jeho pohřeb. Pralo se to v něm. Kdyby šel, odpustil by mu nebo by se mu vysmál do jeho nehybného obličeje, bledého jak maturant před zkouškou?
David Lauda
Jednorožec(další)
Plánování mu nikdy nešlo. Vlastně už od dětství, takže tuhle neschopnost zřejmě musel po někom zdědit. Vyrůstal ale v děcáku a nikdo mu nikdy pořádně nevysvětlil proč. Ale čím víc těchhle neschopností se objevovalo...
David Lauda
Jednorožec(pokračování)
Bylo to jako v Zelené míli. Vedli ho jako vězně na popravu. Nebo uličníka na kobereček do kabinetu chlupaté tělocvikářky po tom, co chtěl s ostatními kluky v nářaďovně vidět i jiné kozy než ty gymnastické. Spolužačky byly proti...
David Lauda
Holubí poezie
Holubí poezie Letěl holub nad Ostravou posral při tom hlavu plavou, stalo se to nad ránem sejmuli ho Koránem Zmátořil se, letěl dál hlavu tmavou poděl
David Lauda
Jednorožec
,,Ne pane Ovčáčku, opravdu ne. Mohu vás ujistit že v tomto objektu ani jeho okolí se nepohybuje žádný vlk, takže prosím vylezte ze skříně a vemte si ty prášky ano?“ řekla s klidným hlasem a neklidnýma očima ošetřovatelka Květa
David Lauda
Já a to...pátý týden
Po delším čase pokračujeme v deníku zkrachovalce Pletky...Jeho život jde čím dál lépe...Mějte se a mejte se, děkuju
David Lauda
Festivalová
Festivaly jsou v plném proudu a proto přidávám pár veršů právě o nich...Mějte se a mejte se přátelé a nepřátelé...
David Lauda
Já a to...čtvrtý týden
Čtvrtý týden deníku společenského vyvrhele Pletky...další týden zase někdy příště, brzy, snad...Mějte se
David Lauda
Já a To...třetí týden deníku podělanýho života pětatřicátníka v nesnázích...
Třetí týden deníčku podělanýho života jednoho českého pětatřicátníka v nesnázích...díky za přečtení všech tří částí, čtvrtá bude brzy...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 377x