Rak

size="13pt"Říkali mi : ˇžij každý den tak, jako by byl tvůj poslední. Říkala to moje máti, říkaly to motivační citáty na facebooku, říkal to houmles, kterému jsem dal dvacku ,,na jídlo“, který ale v rumovém opojení mluvil totálně z cesty. Říkal mi to řidič autobusu, který mi bůhví proč převyprávěl svůj životní příběh čtyřikrát rozvedeného vyléčeného alkáče. Říkal to i můj doktor.

size="13pt"S rakem na plicích to jde jedna báseň, odpovídal jsem jim s úsměvem hořkým, jako nezralý citron, který toho, než dopadl do mého džbánku s vodou za 36 korun, procestoval mnohem víc než já. K jeho smůle o tom ví kulové hovno a vzpomínat na to nebude. Nemá mozek, což je škoda. Byl by dobrý. Všichni by se ho ptali, proč se tváří tak kysele a on by je naprosto s přehledem poslal někam. Soused: ,,Co seš tak kyselej?“ Citron: (bez jakékoliv změny v obličeji),,Ty voleee!“ Pošťačka:,,Co tak kysele pane?“ Citron:,,Ty vole!“ Farář:,,Proč tak kyselost, synu?“ Citron:,,Ty vole, otče!“ Tvářil by se kysele a přitom by měl v sobě hořkost, protože by byl nevyzrálý. Nenechali ho pořádně dozrát, vyrůst mezi svýma. Jen na něj stříkali chemické sračky aby co nejdřív vypadal dostatečně připraven na cestu přes celý svět, do zpocených rukou prodavačky v Hrušce, připomínající svou ,,vůní“ , obličejovou částí i figurou, pižmoně severního. Přetvářka světem vládne a bez ní jste ztraceni a zatraceni. Proto jsem se naučil žít se svou maskou pozitivního člověka, kterou jsem každou volnou chvíli o samotě, odkládal a zamykal do šuplíku nočního stolku. Senioři si každé ráno, aby mohli mezi lidi, nasazují brýle a zuby. Já nasazuji svou masku. Pro sebe jsem si říkal ,, budeš dobrej, zůstaň pozitivní“ a jen co jsem to dořekl, zjevil se mi pokaždé Charlie Sheen s úsměvem od ucha k uchu.