O nešťastné pastelce a splněném přání
Pastelky jsou zvláštním druhem mezi všemi psacími, kreslícími, rýsovacími a různými dalšími potřebami. Když si rozložíte na stůl vedle sebe pastelky všech barev které existují, je to jako byste koukali na rozkvetlou zahradu plnou nádherných, voňavoučkých květin, nebo možná na dvě zahrady, protože na světě je snad nepočítaně barevných odstínů.
Možná vám některé pastelky připadají stejné, třeba když si je prohlížíte v obchodě, ale není to tak. Každá pastelka je úplně jiná, stejně jako lidé-každý je originál- ikdyž má třeba stejný účes jako soused.
A když jsme u toho koukání v obchodech, ony se ty pastelky na vás taky dívají a říkají si: ,,ježišmarjá, tenhle ať nás nekupuje, to je určitě nějaký zlobivec, to radši ať si nás vezme ta hezká holčička s tím sympatickým tatínkem, ta si nás bude pěkně uklízet a strouhat abychom byly vždycky připravené ke kresleníčku a bude s námi kreslit nádherné věci“.
Pastelky už toho nakreslily na celém světě tolik, že by to nespočítala ani vaše paní učitelka matematiky. Těch krásných obrázků je tak moc, že kdybyste je postavili na sebe a postavili se na ten poslední, možná byste se konečky prstů dotkli nebe.
Ony jsou ty holky dřevěné jako my, některé jsou protivné a ošklivé na ostatní pastelky, jiné jsou hodné a milé, některé lžou a podvádí a jiné zase říkají pravdu a jsou férové, taky se najdou takové, které se posmívají ostatním, kterým něco nejde a to se přece nedělá.
Takhle to bylo i u žluté pastelky Markétky a jejich spolupastelek, se kterými bydlela v jednom malém šuplíku, strého dřevěného stolu v domě na kraji malé české vesničky o které jsem mluvil na začátku.
Pastelky si tam žily celkem spokojeně už pár měsíců od doby, kdy je malému Vašíkovi donesla maminka. Měly se i docela rády až na pár výjimek. Černá a bílá se často jenom povalovaly na stole, protože s nimi Vašík zas tak moc nekreslil- snad jenom nějaké pneumatiky aut, když pracoval na obrázku pro dědečka, a tak se ty dvě, z nudy, pořád ostatním pastelkám posmívaly, třeba že jsou už tak malé, že se s nimi nedá kreslit, nebo když se modrá zlomila, to se tak smály až modrou rozplakaly.
A žluté pastelce se posmívaly, protože se bála strouhátka.
Ona se jí při strouhání vždycky zatočila hlavička a udělalo se jí nevolno, jak se to rychle točilo.
Takové strouhátko je totiž pro pastelky, jako pro nás kolotoč. Ale ne nějaký pomalý, řetízkový, spíš obrovské ruské kolo spojené s tou nejšílenější horskou dráhou, na kterou by si troufl snad jenom astronaut po výcviku. Markétka byla z toho všeho nešťastná, všechny ostatní pastelky si to ve strouhacím kolotoči užívají ale jí je z něj špatně a navíc si z ní kvůli tomu utahují černá s bílou, které na té horské dráze pro dobrodruhy mimochodem ještě ani nebyly, protože je Vašík skoro nepotřebuje.
Když takhle už několikátou noc bylo ze šuplíku slyšet teňoučký pláč a popotahování, ozvalo se ze druhého, spodního šuplíku, klepání. To klepal Markétin strejda, oranžový fix Milouš, který už toho měl za sebou tolik, že pomalu dopisoval.
Markétka klepání slyšela, pootevřela si šuplík, nahnula se přes okraj a viděla tam stát o hranu šuplíku opřeného strejdu Milouše.
,, Co fňukáš, děvečko, kerej ti ubližuje, já ho srovnám do latě raz dva, ať si dává bacha“ řekl.
Markétka se usmála a odpověděla: ,,To nic strejčku, jenom je mi trošku smutno z toho, že se mi, jako jediné pastelce na světě vždycky udělá špatně ve strouhátku, kdybych tak mohla být něčím jiným než pastelkou“.
Strejda Milouš zauvažoval a pak ho to napadlo: ,,A víš že ono by to možná šlo, holka moje zlatá?“ A začal Markétce vyprávět o tom, jak kdysi, když tady ještě Markétka a ostatní pastelky ještě nebydlely, slyšel v televizi někoho cosi povídat o tom, že když padá hvězda z nebe a ten kdo ji vidí si něco přeje, tomu se jeho přání splní.
Markétka byla totálně nadšená, poděkovala strejdovi Miloušovi a šla po dlouhé době s úsměvem spinkat. Jenže stejně nemohla usnout, protože se samým štěstím převalovala sem a tam a tam a sem a ve své hlavičce už si představovala čím vším by mohla být.
Další den začal trochu jinak než než dny jiné, pastelky byly už od rána nervózní kterou z nich si Vašík vybere jako prví, protože se soutěžilo o medaili a to tak, že kterou pastelku si Vašík vybere nejvícekrát v měsíci jako první, ta získá krásnou medaili, kterou jí nakreslí všechny ostatní pastelky.
A protože byl poslední říjnový den, mělo se rozhodnout o vítězce mezi červenou a zelenou. Vašík potřeboval nakreslit travnaté, dětské hřiště a tak se vítězkou stala zelená.
Blížil se večer a teprve teď začala být nervózní i Markétka. Vašík domaloval všechny obrázky už odpoledne a nechal pastelky odpočívat na stole, což bylo pro Markétku skvělé, protože se mohla dívat celý večer a celou noc z okna. Viděla kousek nedalekého lesa, dým z komínů okolo stojících domů a vrcholy vysokých hor, které lehounce lechtaly hvězdnou oblohu.
A najednou se to stalo, padala hvězda, ona vážně padala z té obrovské výšky a Markétka zavřela očka a v duchu si řekla své přání.
Za pár chvil, když už hvězda dopadla za obzor, Markétka pomaličku otevřela oči, ale už to nebyla žlutá pastelka, byla to krásná, malá, zářivá světluška kterou se chtěla Markétka stát. Ohlédla se za strejdou Miloušem barevnými kamarádkami i černou a bílou, kterým už odpustila věčné posmívání, zamávala jemnými křidélky a malou skulinkou v okně vyletěla ven. Letěla do blízkého lesa, kde dodnes pomáhá najít cestu ke štěstí všem bloudícím kolemjdoucím a občas se zalítne podívat i za strejdou Miloušem a ostatními pastelkami, aby všichni viděli,že i ona je konečně šťastná.
David Lauda
Hvězda
Začátek příběhu o snech našich rodičů, dětství bez dětskosti, plném sportu, nemoci a životu věnovaném někomu jinému
David Lauda
Obrazy
Krátká báseň o tom, jak to je.......................................................................
David Lauda
Slunce
Krátká báseň o dlouhé noci v lihu...................................................................
David Lauda
Jednorožec
Když máte mozek v lepším stavu než všichni klienti i pracovníci domova seniorů a potřebujete zmizet, stane se tohle...a není to konec, pokračování příště
David Lauda
Perníková chalupa
...a divadelní představení na besídku speciální základky je hotovo...Perníková chaloupka trochu jinak
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 377x