O princezně Jožce a uneseném Honzovi

Stalo se jednou, bůhví kdy, je tomu už tak dávno, že si to nikdo nepamatuje, tedy až na mně, v jedné malé zemičce kousek od moře, kousek od souše, kousek od lesa i od mýtiny, kousek od města i od pouště, kde vládl král za pomoci princezniny a své královské choti. Ale kde přesně to bylo, to už vám taky nikdo nepoví, kromě mně samozřejmě.

Seběhlo se to asi takhle.

V oné malé zemičce, oficiálně a podle všech protokolů vládl král Metoděj, hodný, přívětivý, laskavý, i chytrosti pobral docela dosti, jenže když se nadělovala odvaha, na krále se zřejmě nedostalo. Zato jeho dceruška, princezna Josefína, zvaná Jožka, si šla nejmíň dvakrát přidat.

Byla odvážná, věnovala se kung-fu a taky józe, kterou cvičila každý den brzy ráno, po studené sprše.

A jak to tak většinou bývá, i princezna Jožka byla velice krásná. Měla velké hnědé oči, dlouhé zrzavé vlnité vlasy, pár pih na nose a znaménko krásy na levé tváři.

Měla velmi ráda tatínka krále i maminku, královnu Elišku, po níž zdědila svou krásu. Ovšem po kom měla princezna v krvi svůj zájem o bojová umění, je velkou neznámou. Abychom se ale vrátili k příběhu.

V tomto královstvíčku nebylo všechno tak sluníčkem zalité jak by se mohlo zdát.

V největší místní jeskyni měl totiž své sídlo obrovitánský, sedmihlavý drak Udo.

Možná vám to jméno připadá zvláštní a říkáte si odkud se do takové mrňavé země dostal tak obrovský drak s tak podivným jménem.

On to byl totiž drak z Německa, od Braunschweigu, kterého manželka-vdova po tamnějším řezníkovi- vyhnala ze společné domácnosti, protože snědl všechny zásoby masa a když ty došly, začal snídat, svačit, obědvat i večeřet zákazníky řeznictví.

Manželka mu dala na výběr krabičkovou dietu nebo odchod jinam a tak Udo zvedl svých 7 hlav, všemi se naposledy ohlédl za manželkou a odletěl.

Uznejte sami, že sedmihlavý drak přece nemůže jíst saláty z krabiček, vždyť by se mu ostatní draci smáli.

Cestou si chtěl na chváli odpočinout v nějaké útulné jeskyni, prospat se a něco zakousnout. Když to všechno udělal, už se mu nikam jinam nechtělo a rozhodl se v téhle jeskyni zůstat.

Lidi už sice nejedl, zato si je nosil do své jeskyně aby mu sloužili. Zaměřoval se hlavně na mladé chlapce a muže plné sil, kteří mu mohli sloužit dlouho a tak aby všeho co potřeboval bylo vžycky dost, hlavně jídla a místního piva, které si Udo velice oblíbil.

Mladíky unášel v noci a ti zase po nocích chodili do města a kradli pro něj cokoliv k snědku.

Taky mu v jeskyni dělali teplo, stříhali mu drápy a vyprávěli každý večer před spaním pohádky, čistili mu uši a další podobné věci.

Jedné noci ale drak Udo vyšel z jeskyně, zavřel bezpečnostní dveře, zapnul alarm aby mladíci nemohli zmizet, a letěl si pro dalšího posluhovače.

Tentokrát si vybral Honzu Brázdu, syna starého mlynáře.

Vzal ho do jedné ze svých sedmi smradlavých tlam a nesl ho úplňkovou nocí do svého kamenného obydlí.

Když ráno starý mlynář Brázda viděl prázdnou synovu postel, věděl že je zle, protože o drakovi, stejně jako všichni obyvatelé království věděl.

Nikdo se však neodvážil drakovi postavit a mladé muže osvobodit.

Brázda se však nehodlal smířit se ztrátou svého syna a vypsal odměnu za zabití draka a návrat syna Honzy. Na dřevěnou ceduli napsal bílou barvou- ,,Odměna 1 tisíc zlaťáků, stádo koz, celé stavení a ruka mého syna, bude patřit tomu, kdo draka zabije a mého syna domů přivede“.

Ceduli zabil do země před domem a šel si lehnout.

Celé dny se nic nedělo až jednou jela po prašné cestě kolem Brázdovic stavení princezna Jožka ve svém blankytně modrém Ferrari bez střechy, kochala se přírodou, a letmo zahlédla mlynářovu ceduli.

Zastavila, zatáhla ruční brzdu, protože v těch místech byla cesta do kopečka, zula své krásné bílé boty na podpatku, za obrovským dubem svlékla fialové šaty, obula si tenisky na suchý zip, oblékla džíny a tričko s fialovým slonem, nasadila kšiltovku – to vše aby ji Brázda nepoznal- a vešla do domu mlynářova.

Vyptávala se na odměnu, jak je dům velký, jestli jsou všechny kozy zdravé, jak prý Honza vypadá.

Se vším byla spokojená a odešla tedy přes hluboký les, kde slunce nedosvítí, ke drakově jeskyni.

Cestou potkala tři mušketýry i s D'artagnanem a o kousek dále krále Artuše. Když jim oznámila kam míří a co se chystá udělat, smáli se ale rozhodli se jí pomoci.

Když přišli na místo, princezna Jožka zapískala na prstech, tak ja to v celém království nikdo jiný neuměl a drak Udo vylezl ze svého pelechu.

Mžoural všema svýma očima, protože dlouho nebyl ve dne venku a oči ho štípaly.

Uviděl princeznu a zeptal se: ,, O co jde, kopretinko?“

Princezna se lehce usmála a odpověděla: ,,Milej, zlatej, za prvý já nejsem žádná vyzobaná kopretina a za druhý, přišla jsem vysvobodit Honzu Brázdu a ostatní mládence, cos unes“.

Udo se smál všema hubama až se zem třásla, neviděl totiž ostatní osvoboditele, schované pečlivě v okolí jeskyně.

,,Pojď blíž ty ohavo sedmihlavej“ křikla princezna na draka. Drak sklonil jednu ze svých hlav, čekajíc že mu princezna něco pošeptá, ale ta měla v úmyslu úplně něco jiného.

Ukázala drakovi dva prsty a zeptala se kolik prstů vidí.

Když odpověděl že tři, princezna zakřičela ,, áááááá“ a vypíchla drakovi obě oči. To byl signál pro krále Artuše, který vmžiku přiběhl, podal princezně svůj exculiber a ta Udovi usekla první hlavu za nevěřícného zírání ostatních šesti dračích hlav i všech mladíků stojících v tu chvíli už před jeskyní.

Další hlavy si vzali do parády tři mušketýři-Atos, Portos, Aramis

i D´artagnan splnili svůj úkol znamenitě a jeden za všechny a všichni za jednoho připravili draka o čtyři kebule.

Dvě hlavy však stále zbývaly a o ty se postaral neznámý náhodný kolemjdoucí s fotbalovým míčem v podpaží a pumpou na jeho nafoukání v batohu.

Když mušketýři, Artuš a princezna bavili dvě drakovy hlavy, vším možným, jen aby se neotočily, připlížil se neznámý chodec k drakově zadnici, píchnul do její levé půlky pumpičku, začal pumpovat, drak se nafoukl jako obrovský létající balon a... začal se vznášet.

Letěl a letěl a v dálce bylo vidět jak mizí neznámo kam.

Princezna našla mezi mládenci Honzu Brázdu, odvedla ho domů a chystala se svatba. Honza si vzal princeznu za ženu a zanedlouho se jim narodila čtyřčata, čtyři malé holčičky, všechny zrzavé a krásné po mamince. A děti dětí jejich dětí možná ještě teď cvičí jógu někde mezi námi.

P.S.

A Udo? Doletěl až někam za Liberec, kde ho našla ležet bába kořenářka, svými bylinkami ho uzdravila, Udovi znovu narostly všechny chybějící hlavy a stal se ochočeným domácím mazlíčkem na kterém se pak prolétávaly místní děti, které si Udo velmi oblíbil.